Detektor plynu

V dnešním rychlém světě je zajištění bezpečnosti a pohody našich domovů a blízkých nesmírně důležité. Jednou z potenciálních hrozeb, která často zůstává neodhalena, je přítomnost nebezpečných plynů. Pro řešení tohoto problému se používání domácích detektorů plynů stalo nezbytnou ochranou každé domácnosti. 

Čas od času se lze doslechnout o nehodách způsobených únikem jedovatých plynů z karmy. Někdy končí tragicky. Ovšem i únik plynu z kotlů a dalších zařízení může mít fatální důsledky.

Detektory plynu jsou různá zařízení sloužící k odhalení úniku plyny. Díky nim je možné předejít nehodám, které by ucházející plyn mohl způsobit.

Pokud uniká plyn, je obtížné ho cítit vzhledem k jeho bezbarvé a bezzápachové povaze. Domácí detektory plynu mohou odhalit únik oxidu uhelnatého a zemního plynu, které mohou způsobit řadu problémů včetně bolesti hlavy, závratí, nevolnosti a smrti. 

Detektor plynu na únik plynu upozorní blikáním viditelného červeného světla a zvukovým signálem. 

Princip detektorů plynu

Při nákupu detektoru plynu je dobré se ujistit, že je certifikován nezávislou agenturou pro testování bezpečnosti a že má správnou velikost pro oblast daného prostoru.

Zároveň je dobré se také ujistit, že detektor plynu je vybaven zvukovou signalizací nízké úrovně a samostatnou signalizací na baterie pro případ výpadku proudu. Je důležité pravidelně kontrolovat stav baterií v alarmu a v případě potřeby je vyměnit.

Detektory plynu pracují na různém principu. Nejčastěji se setkáme s těmito způsoby měření:

• katalytické spalování – nejčastěji využívaný způsob. Čidla jsou založena na katalytickém spalování detekovaného hořlavého plynu na žhaveném odporovém tělísku a tím dochází ke změně jeho odporu.

• elektrochemický princip – V pouzdře jsou umístěny dvě elektrody ponořené do elektrolytu. Ten může být tekutý, gel nebo porézní napuštěná hmota, která je od okolí oddělena speciální polopropustnou membránou. Plyn prostupuje přes tuto membránu do elektrolytu a vyvolává zde chemickou reakci.

• infračervený princip – využívají světelné interference a měření indexu lomu světla v plynovém prostředí.

• ionizační princip – ve spalovací komoře hoří vodíkový plamen. Ten je napájen hořlavou směsí z láhve a kyslíkem. Pokud dojde k tomu, že v nasátém okolním vzduchu se objeví uhlovodík, zvětší se eklektická vodivost, která vyvolá poplach.

• polovodičový princip – na křemíkové destičce je tenká vrstva polovodiče. Plyn vstupující do této vrstvičky způsobí oxidaci a tím změnu elektrické vodivosti.  

Důležitá je správná instalace detektoru plynu. Většina detektorů plynu vyžaduje instalaci na vnější stěnu. 

Všechny detektory plynu by měly být nainstalovány do vzdálenosti patnácti metrů od všech spotřebičů spalujících palivo, jako jsou pece, sporáky a ohřívače vody. Měly by být také umístěny aspoň 150 cm od dveří a oken a v blízkosti všech ostatních prostor, kde se může používat plyn. 

Je důležité dbát na to, aby se v blízkosti detektoru plynu nenacházel nábytek a spotřebiče, protože mohou narušit jeho funkčnost. 

Domácí detektory plynu

Domácí detektory plynu jsou určené všem, kteří doma mají zařízení, jenž může způsobit nahromadění hořlavých či výbušných plynů.

Domácí detektory mají optickou či akustickou signalizaci (většinou obojí). Místo instalace se odvíjí podle toho, jestli má detektor odhalit únik lehkého plynu držícího se v horních místech či těžkého plynu, který klesá k podlaze.

Konkrétních modelů domácích detektorů plynu je celá řada. Detekují různé plyny. Nejčastěji propan butan, zemní plyn, ropné látky a ethylen.

Jednotlivá zařízení se liší:

• poplachem
• citlivostí
• detekcí
• přívodním kabelem
• napájením
• reakční dobou
• montážní vzdáleností
• rozměry

Propracované jsou především digitální kompaktní detektory plynu, které dokáží detekovat více než 200 plynů. Četné modely mají v sobě zabudovaný senzor s vyhodnocením na LCD displeji a hlídáním kalibračních termínů, možností připojení přídavného snímače, interním čidlem teploty atd. K detektoru plynu si lze dokoupit i další příslušenství.

Po správné instalaci a pravidelné kontrole a výměně baterií je domácí detektor plynu důležitou součástí každého bezpečnostního plánu domácnosti. I když se může zdát, že jde o všední úkol, neměl by se brát na lehkou váhu. 

Ruční detektory plynu

Ruční detektory plynu jsou určené ke snímání hořlavých a výbušných plynů v ovzduší. S tímto zařízením se podaří najít místa, ve kterých je zvýšená koncentrace plynů. Mají zpravidla optickou i zvukovou signalizaci a mnohé přístroje mohou ukládat jednotlivá měření do paměti detektoru.

Nebezpečné plyny v domácnosti

Nebezpečné plyny, které se mohou vyskytovat v domácnosti, jsou velmi rozmanité a mohou pocházet z různých zdrojů. 

Mezi nebezpečné plyny, které se běžně vyskytují v domácnostech, patří např.:

• oxid uhelnatý (CO)
• oxid dusičitý (NO₂)
• radon (Rn)
• těkavé organické sloučeniny

Oxid uhelnatý, někdy označovaný jako „tichý zabiják“, protože je to plyn bez zápachu, chuti a barvy, je obzvláště nebezpečný plyn, který vzniká špatným spalování a může způsobit vážné zdravotní problémy nebo smrt. 

Hlavními zdroji oxidu uhelnatého v domácnostech jsou spalovací zdroje, jako je spalování paliva v pecích, kamnech, ohřívačích vody, grilech, krbech a prostorových ohřívačích bez ventilace. Oxid uhelnatý může vznikat také při neúplném procesu spalování. Pravidelná údržba všech spotřebičů poháněných spalováním může snížit riziko otravy oxidem uhelnatým. 

Oxid dusičitý je plynná znečišťující látka vznikající při spalování, jejíž nejvyšší koncentrace se vyskytují v blízkosti dálnic a jiných oblastí s vysokou intenzitou dopravy.

Běžnými zdroji oxidu dusičitého v domácnostech jsou plynová kamna a prostorové ohřívače bez ventilátoru. Vystavení oxidu dusičitému v domácnosti může zhoršit astma a další plicní onemocnění a může způsobit onemocnění dýchacích cest, zejména u dětí. 

Radon je přirozeně se vyskytující radioaktivní plyn, který se může nacházet ve sklepích a nižších patrech některých budov. 

Vystavení radonu je spojeno se zvýšeným rizikem rakoviny plic, proto je důležité provést testování domu na jeho přítomnost a v případě potřeby nainstalovat systém pro jeho zmírnění.

Těkavé organické látky (VOC) jsou skupinou chemických sloučenin, které se často vyskytují v rozpouštědlech, lepidlech, barvách a dalších předmětech pro domácnost. Těkavé organické sloučeniny mohou mít řadu nepříznivých účinků na zdraví, včetně podráždění nosu a krku, bolestí hlavy, závratí a nevolnosti. 

Mezi další nebezpečné plyny vyskytující se v domácnosti patří čpavek, chlor, formaldehyd a methan. Je důležité si uvědomit potenciální nebezpečí těchto nebezpečných plynů a přijmout nezbytná opatření ke snížení rizika vystavení.

Proč je oxid uhelnatý tak nebezpečný? 

Oxid uhelnatý je bezbarvý plyn bez zápachu, který je při vdechování pro člověka toxický. Vzniká při spalování paliv, jako je benzín, dřevo, uhlí nebo olej, bez dostatečného množství kyslíku k úplnému spálení. 

Příliš velké množství tohoto plynu může člověka ve velmi krátké době zabít, a to z důvodu neschopnosti absorbovat kyslík, a z důvodu absence varovných příznaků nebo symptomů. Oxid uhelnatý je mimořádně nebezpečný, protože je velmi obtížné ho odhalit.

Lidské tělo potřebuje k přežití kyslík, a pokud je ho zbaveno, může způsobit vážné poškození mozku a dalších orgánů. 

Vystavení oxidu uhelnatému může způsobit:

• bolesti hlavy
• závratě
• nevolnost
• zmatenost
• svírání na hrudi

V extrémních případech může vést k bezvědomí, kómatu a dokonce i smrti, protože plyn narušuje schopnost těla absorbovat kyslík.

Při vdechování se oxid uhelnatý váže na hemoglobin 200krát rychleji než kyslík, čímž znemožňuje našemu tělu vstřebávat kyslík, který potřebuje ke správnému fungování. To může mít za následek poškození tkání a orgánů, například mozku, srdce a plic. 

Protože je oxid uhelnatý velmi obtížně zjistitelný, je důležité přijmout preventivní opatření, aby se zabránilo jeho expozici. Patří mezi ně pravidelná kontrola všech spotřebičů v domácnosti a instalace detektorů oxidu uhelnatého, které spustí poplach při výskytu nebezpečného množství tohoto plynu. 

Závěrem

Investice do domácího detektoru plynu je základním krokem k ochraně každého domova a před možným únikem plynu. Pochopením jejich významu, výběrem správného detektoru a dodržováním správných protokolů o instalaci a údržbě si mohou majitelé domů být jisti, že podnikli nezbytné kroky k vytvoření bezpečnějšího prostředí pro život.