Zákonný zástupce

Zákonný zástupce je osoba pověřená vykonávat určité právní úkony v zastoupení jiných osob. Zákonný zástupce může být příbuzný, zákonný opatrovník nebo jiná osoba. Co dělá zákonný zástupce?

Podstatou zastoupení je, že zástupce činí vůči třetím osobám právní jednání za zastoupeného a jeho v zájmu, protože zastoupený tak nemůže činit sám.

Obecně lze říci, že zástupcem je osoba oprávněná jednat za zastoupeného. Druhy a způsoby zastoupení upravuje občanský zákoník a také občanský soudní řád. Jedná se o pojem, který se často využívá v rodinném právu.

Druhy zastoupení

Občanský zákoník zná přímé a nepřímé zastoupení. U přímého zastoupení je průkazem existence tohoto vztahu zpravidla plná moc. Tedy jednostranné potvrzení zmocnitele, že smluvní zastoupení bylo ujednáno a vzniklo.

Přímé zastoupení však může vzniknout i jinými způsoby. Jedná se o následující:

• smluvně (plná moc)
• ze zákona (zákonný zástupce)
• rozhodnutím soudu

Zastoupení osob je důležité tehdy, pokud dotyčná osoba nemůže samostatně jednat např. z nedostatku věku nebo pro duševní poruchu. V takovém případě musí být zastoupena zákonným zástupcem nebo opatrovníkem.

Pokud jednat může, ovšem nechce, sama si svého zástupce zvolí a udělí mu ke svému zastupování plnou moc.

Zákonný zástupce

Nezletilá osoba, která není plně svéprávná, tedy dítě, musí mít svého zákonné zástupce. Zákonnými zástupci nezletilých dětí jsou jejich rodiče. Jde o zastoupení založené přímo zákonem, odtud jeho název.

Rodiče, jsou-li oba známi a oba plně svéprávní, zastupují dítě společně. Zároveň platí, že mohou za dítě jednat samostatně. Musí však mít shodné názory na to, jak dítě zastupovat. Pokud se neshodnou, rozhodne o tom na návrh jednoho z nich soud.

Pokud dítě nemá rodiče, je zákonným zástupcem poručník nebo osvojitel. Zastupují-li dítě jiné osoby, jsou to buď smluvní zástupci, nebo jde o zástupce ustanovené soudem na základě zákona (opatrovník, pěstoun, osoba, jíž bylo dítě svěřeno do péče apod.).

Zákonný zástupce zastupuje nezletilého v právních úkonech, na které nemá dítě způsobilost. Zákonné zastoupení zaniká dnem, kdy dítě nabude plnou svéprávnost, bez ohledu na zletilost.

Zákonné zastoupení se ovšem nemusí týkat jen nezletilé osoby. Může se totiž jednat i o osobu sice zletilou, která je však ve svéprávnosti omezena. Tuto osobu bude rovněž zastupovat zákonný zástupce, nebo jí bude ustanoven opatrovník.

Kdy rodiče jako zákonní zástupci nemohou za dítě jednat?

V případě rozporu (kolize) mezi rodiči, mezi rodiči a dítětem nebo mezi více dětmi týchž rodičů je případné právní jednání rodiče nebo rodičů neplatné. Nemohou tedy za dítě jednat.

Proto je třeba, aby v případě hrozby takové kolize, ustanovil soud dítěti kolizního opatrovníka, který bude pečovat o jeho právní zájmy a zastupovat ho.

Kolizním opatrovníkem obvykle bývá příbuzný dítěte nebo jiná jemu blízká osoba. Případně soud ustanoví veřejného opatrovníka, jímž bývá obec. 

Typické je ustanovení opatrovníka dítěti v řízení, ve kterém se řeší péče a výživa o nezletilého. Jako opatrovník je v takovém případě ustanoven orgán sociálně právní ochrany dětí. Takové řízení předchází rozvodu rodičů.