Test: Hospoda dvou tváří

Neustále se opakující gurmánské akce na slevových portálech jsou velkým lákadlem pro lidi, ale zároveň vytvářejí hrozbu zklamání z přehnaného očekávání. Nehledě na skutečnost, že degradují pojmy jako tatarák, vepřové koleno a další. A právě na koleno a tatarák jsme se při našem prvním výběru zaměřili.

Restaurace u Rudolfského návrší se objevila hned na několik slevových portálech a tak jsme si vybrali tu, která vypadala nejlákavěji.

S ohledem na to,  že se na ostatních slevových portálech vyskytoval pokaždé jiný ilustrační obrázek naše očekávání se poněkud snížila, ačkoliv dostat to, co je na obrázku inzerované, by už od pohledu navnadilo naše chuťové buňky. Volali jsme pro jistotu hned po objednání kupónu a už samotný rozhovor naznačil, že se budeme mít na co těšit. Při informaci, že budeme mít jeden voucher pro 6 lidí se majitel hrozně podivil a zeptal se, zda to opravdu myslíme vážně. Jako bychom si nemohli v restauraci objednat i další jídlo nebo tam prostě zajít jen tak na pivo. Je smutné, když na vás někdo nahlíží takto už od začátku.

Drsná realita

Pokud jdete do restaurace, očekáváte alespoň trochu příjemné prostředí, ale už při vstupu na nás dýchl opar pravé brněnské knajpy. Nic proti nim, času jsme v nich všichni strávili dostatek a někdy opravdu není nad dobré pivo v poctivé hospodě. Pohledy místních štamgastů na odlišně oděnou skupinku byli na první pohled vidět. Aniž by se nás někdo na začátek ujal, přistoupili jsme k baru s informací, že zde máme rezervaci. Po hospodského odvětění: “Tak si sedni,” jsme se usadili k nejbližšímu stolu.

Stále plni nadšení jsme se jali fotit a točit prostředí hospody. Po chvíli nás od sousedního stolu a místního podnapilého štamgasty srazila na kolena věta: “Co mě natáčíš píčo! Běž si točit domů tu svoji kundu ty buzerante.” Omlouváme se hrubší výrazy, ale dovede si asi představit, že jsme všeho natáčení a focení rázem zanechali. Škoda, pro hospodu to teoreticky mohla být dobrá vizitka. Po tomto incidentu se jeden z našich kolegů zvedl a odešel od rozpitého piva.

Jídlo jako na obrázku akce – v žádném případě

Že dostaneme jídlo, jako bylo inzerováno v akcích, to jsme neočekávali, ale to, co jsme dostali na stůl jsme ještě nikde nezažili.

Jaký rozdíl oproti fotkám v inzerované akci. Ale to chápeme, jde o to prodat. Chuťově jsme zažili dvě rozdílné situace. O tataráku se nedá říct, že by v něm bylo cítit maso. Mouka rozhodně a další chutě přebíjející přísady. Na druhou stranu koleno bylo opravdu výborné. Sice trochu tučnější, ale maso se rozpadalo na jazyku. Kdyby kolem nebyla rozlita hořčice z tuby, která chuť spíše kazila, je koleno dokonalé.

Jídelní lístek a pivo

Požádali jsme o jídelní lístek. Překvapila nás jednoduchost. Oproti rozsáhlým knihám v jiných hospodách jsme dostali jednostránkový jídelní lístek s dalšími 10 prázdnými fóliemi na další stránky. Klasická hospodská jídla nás neoslovila a tak jsme zůstali u tataráku a kolena, což v jídelním lístku ani nebylo.

Druhým zářivým bodem večera bylo pivo. Po ochutnání Starobrna, které nám přišlo poněkud teplé, jsme přesedlali na Poutníka a ten neměl chybu. U něj jsme nakonec zůstali celý večer. Ceny jsou zde opravdu lidové až nás překvapilo, že si vůbec může dovolit dávat slevu.

Nečekané stěhování

Asi po hodině k nám přišel hospodský, jestli by se kolega nemohl přesunout na druhou židli, protože si k nám přisedne místní štamgasta, který má své oblíbené místo a je nervózní když tam nesedí. Bez zaváhání jsme nabídli, že se přesuneme k jinému stolu. Při odchodu jsme jen zaslechli slova hospodského k místnímu štamgastovi: “Tak jsem jim řekl, že jestli nevypadnou, tak jim dám pár facek.” Chápeme, je potřeba být zadobře s místními, kteří sem chodí pravidelně a tak jsme to přešli s nadhledem. Při přesunu jsme procházeli kolem dámských záchodků, kde pod umyvadlem dřepěla polonahá žena a močila na podlahu. Trochu jsme se báli jít na ty pánské.

Dvojí metr

Nakonec jsme si řekli, že už zde posedíme a trochu popijeme a asi po pěti rundách jsme panu hospodskému položili překvapivý dotaz: “Jste si nemyslel, že u Vás něco utratíme, že?” Tato věta ho očividně pobavila a podle šibalského úsměvu jsme věděli, jak se věci mají. S postupem času jsme zjistili, že pan hospodský je vlastně velmi milý chlap, který se snaží udržet jednu z brněnských hospůdek v normálním chodu při lidových cenách. S dotazem proč, slevové portály suše odvětil: “Protože jinak byste k nám nepřišli.” Tvrdá realita, ale dá se s ní bojovat i jinak.

Rady na závěr

Pokud bychom na tuto akci měli jít z novu tak v žádném případě ne přes slevový portál. Nemáme zapotřebí, aby se na nás hledělo jako na hmyz. S radostí ale každému doporučíme tuto hospůdku jako místo, kde může poznat brněnský kolorit a kde narazí na zajímavou obsluhu, která ho místy i pobaví. Rádi vás pošleme za skvělým pivem a lidovými cenami. Věříme, že kdybychom přišli jen na pivo jako normální hosté, bude celá situace už od začátku bezproblémová.

Pro restauratéry a hospodské plyne z této akce jedno důležité ponaučení. Nechovejte se k zákazníkům ze slevových portálů jako k někomu, kdo pro vás není ekonomicky zajímavý. Lidé jen využívají akcí, které jim sami nabízíte. Pokud už jste se jednou odhodlali tyto akce nabízet, chovejte se k nim, jako by k vám chodili každý den. Ne jeden z tisíců, ale desítky lidí se k vám pak budou rádi vracet a nejen to v době, kdy sociálních sítích je každá pozitivní recenze pro restauraci důležitá. Na druhou stranu existují složitější cesty, jak si vybudovat věrného zákazníka, ale ekonomicky jsou přijatelnější.

S recenzí, kterou jsme si před tím přečetli na blog.slevydnes.cz nemůžeme souhlasit.

Akci koupilo: 685 Utracených peněz: 94 978 Kč

Sleové portály: dejsito.cz, slevajakbrno.cz, akrocity.cz

 Copyright © 2022 Tovarnik.cz. Všechna práva vyhrazena.

Made by Leoš Lang